pondělí 2. května 2016

ANTI SILENTIUM

I v naší tiché samotě je někdy hlučno a padají ostrá slova. Pipláme si  terasovou zahrádku s okolím, kde nic nevyroste jen tak, je to bývalý lom. Péče o každou vysazenou rostlinku a stromek je oproti jiným našim zahradám časově mnohem náročnější o zalévání jihozápadního suchopáru ani nemluvě. Přitom se snažíme zachovat a podporovat život dalších obyvatel naší zahrady a přilehlých pozemků.  Slepýši, ještěrky, nepřeberné množství ptactva, čmeláci, mravenci, s nimi a mnoha dalšími všemi se snažíme žít v symbióze.
A najednou vidíte, jak si to loni vysazeným mladým lesem bez pozdravu vesele projíždí cyklista na horském kole a s ním se chystají vjet jeho dvě děti. Chtějí si ušetřit několik metrů stoupání, když přehlédli značení a vydali se špatnou cestou k  Uchu. Proč vůbec někdo vjede mezi mladé stromky?
Rázně je vykazuji z pozemku, jejich reakce jsou dotčené, prý si máme vše oplotit. Někteří dnešní lidé se domnívají, že mají zvláštní práva a potřebují všude ploty. Jejich tzv. svoboda má také hranice.
S dobrou vůlí jsme iniciovali turistickou pěší stezku k lipnickému skalnímu triptychu částečně i po našich pozemcích, brzo jsme poznali, že někteří cyklisté ohrožují sebe i další v prudkém sjezdu. Zatím nejotřesnější zážitek byl cyklista se zmrzlinou v ruce a psem na vodítku řítící se od Ucha těsně míjející pěší výletníky s dětmi.
Tito a podobní se ode mě vždy dočkají anti silentia.
Michal