neděle 3. listopadu 2019

ŘÍJEN

Pokračuji v dohánění restů, tedy doplnění blogu o měsíc říjen. 
Začátkem měsíce byl běžný provoz, diář byl nacvakaný, ale nic neobvyklého.
Upekla jsem bezlepkové odpalované větrníčky a maso prošpikované anglickou slaninou, z výpeku jsem udělal omáčku alá španěláci, to je doma oblíbené jídlo.

Třetí týden v říjnu jsme s Michalem a našimi přáteli vyrazili na pravidelný relax do maďarských lázní. Před odjezdem jsem se dala do zametání a hrabání listí, je ho všude hojně. Už dnes to není vidět. V týdnu budu pokračovat, snad mi to počasí umožní.


Hned druhý den po návratu z Maďarska jsem vyrazila s Aničkou, kamarádkou a jejím synem na dějepisnou prohlídku Athén. Děti měly podzimní prázdniny, bylo škoda zůstat doma :-)


ATHÉNY
Ubytování jsme vybrali přes booking, koupili letenky a vyrazili jsme. V sobotu v 11 hodin jsme dolétali z Prahy a z Athén jsme se vraceli ve středu v půl třetí odpoledne. Hotel byl v centru, veškeré památky jsme měli v dochozí vzdálenosti. Za 4 dny jsme nachodili 81,4km, jak mi oznámil můj chytrý telefon :-).
Počasí jsme měli parádní, jedno odpoledne jsme si zajeli z centra tramvají na pláž. Teplota vzduchu byla stále letní, jen to moře už bylo o něco chladnější, než jsem čekala. Na konci října jsem byla více na jihu, na Maltě, Kypru nebo v Turecku, všude tam bylo moře o dost teplejší.  Každopádně i tak jsme se smočili a chvíli povalovali na lehátkách.
Teď už k památkám, proto jsme tam přece jeli :-)
Začali jsme u Hadriánova oblouku, Diova chrámu a Panathénského olympijského stadionu



Dále jsme si prošli hrnčířskou čtvrť Keramikos s vykopávkami

Athénskou Agoru
¨

Hadriánovu knihovnu

Jeden podvečer jsme vystoupali prudkým svahem na sice jen 300 metrů vysokou horu Lycabetthus. Vede tam i lanovka, ale zdálo se nám to zbytečné jí využít, vzhledem k tomu, jak jsme si debužírovali jsme si vozit se MHD či lanovkou nemohli dovolit :-D
Navíc nahoře jsme si dali nejlepší frappé se zmrzlinou ze celou dobu pobytu!
Viděli jsme celé Athény jak na dlani, překvapilo mě, že ve městě nejsou žádné výškové budovy. Ovšem, vůbec by se tam nehodily, nehodí se na některá místa v jiných městech, ale přesto je to v hlavních či větších městech běžné. Nádherný byl západ slunce.

Při sestupování jsme měli možnost vidět nádherně nasvícenou Acropoli tyčící se nad městem, což tedy můj telefon moc nezvládl. Přesto to je krása!

Acropoli jsme samozřejmě nemohli vynechat

stejně jako moderní budovu muzea Acropole

stejně jako výhled z vrcholku Filopappou na Acropoli i Lycabetthus.
Acropole je v centru města, je vidět snad ze všech míst. 
Opět se omlouvám za kvalitu, trošku jsem si to mobilem přitáhla a je to tedy nekvalitní fotka, ale jako vzpomínka stačí :-)

 u náměstí Monastiraki je obrovské tržiště, bazar starých a starožitných věcí. Ještě, že jsme cestovali jen s příručními zavazadly!! 

Při procházkách městem a obcházení kolem Acropole jsme několikrát prošli nádhernou částí, kde jsou staré řecké domečky, jako je známe z řeckých ostrovů, je to část zvaná Anafiotika

Výlet se nám opravdu vydařil, počasí bylo skvělé, jídlo také nebylo špatné, jen Anička, jakožto celiak jedla po celou dobu řecký salát s fetta sýrem. Na všech grilech a ve všech kuchyních neustále grilují  a opékají pita chleby nebo krutonky do salátů, ke všemu se podává chléb a v malých kuchyních starého města není možné chtít, aby přirozeně bezlepková jídla nebyla kontaminována.
Aničce to naštěstí nevadí, saláty miluje!
Co dál mě hodně překvapilo, jak obrovské množství domů v centru města je prázdných, opuštěných, zdevastovaných. Někde je v lepším případě v přízemí restaurace či obchůdek a v patře jsou zatlučená okna. Jsou i domy, které jsou v pořádku celé, obydlené, nebo využívané, to zas ano. Přesto to množství opuštěných a vytlučených domů je velké. Jsou čtvrti, které jsou v pořádku, např. když jsme šli z náměstí Syntagma k hoře Lycabetthus, šli jsme kolem parlamentu, divadla a čtvrtí ambasád, tam to bylo z většiny v pořádku, abych městu nekřivdila. Též lokalita kolem pláže Edem, kam jsme jeli tramvají vypadala nově a čistě, domníváme se, že byla vystavěná i k příležitosti olympiády v roce 2004, stejně jako několik stadionů, které jsou právě mezi pláží Edem a přístavem Pireas. Tedy ještě kousek před přístavem. Lokalita kolem něj je opět dost bídná, spí tam mnoho lidí na ulicích na matracích, je tam špína. O všude přítomných holubech asi netřeba se rozepisovat, holub městský, dříve skalní, má ve městě hojnost potravy a zanechává všude své stopy.
Každopádně to byl moc pěkný výlet!
:-)

ZÁŘÍ

Pořád se něco děje, stále jsme v jednom kole, když ne, tak jsme rádi, že máme chvíli klid. Také jsem kapku lajdák, mohla bych vydávat článečky jakmile je nějaké, minimálně pro nás, zajímavé téma či událost, ale je to tak, jak to je.  Letošní podzim si tedy zaznamenám po měsících. 
V polovině září jsme vyrazily na "dámskou jízdu :-D", na poznávací zájezd na nádherný zelený ostrov v Atlantiku Madeira.
Máme neskutečné množství fotografií, když fotím, už mi to nepřijde, ale pak, když je stahuji a prohlížím říkám si, o co jednodušší bylo vybrat pár pěkných záběrů v době, kdy jsme fotili na kinofilm :-).
To, co jsme si dříve přivezli z jedné cesty teď nafotíme za půl dne.
NJ, ale každý ten záběr je něčím jiný, zajímavý, přece ho nemůžu smazat, chyběl by mi! Asi nechyběl, já vím, zapomněla bych na něj! Ale je mi to postě líto, tohle moc neumím. I když se lepším, nedávno jsem probrala skříň a vytřídila celkem dost věcí, které nenosím. Upřímně, pár věcí mám ještě ze střední :-o! Stále mi jsou, ale nenosím je, některé jsem posunula na post pracovních oděvů na zahradu, něco šlo do kontejneru na textil, snad se něco dá zrecyklovat. No, dost "rozjímání", teď k té cestě:
MADEIRA
je krásný zelený ostrov, je součást Portugalska. Leží asi 600km od Maroka. Co jsem netušila, že ostrovy v Atlantiku jako jsou Kanárské, Kapverdské, Azorské i souostroví patřící pod Madeiru jsou nazývány Makaronézie. A dále, že cukrovou třtinu přivezl na Kubu a tedy i do Ameriky Kryštof Kolumbus právě z Madeiry, původně třtina zřejmě pochází z Asie a Afriky,odkud se rozšířila právě na jih Evropy. Měla jsem třtinový rum spojený s Karibikem a tudíž jsem myslela, že třtina se naopak z Karibiku rozšířila do ostatních částí světa. Pravda, rum moc nemusím a nijak jsem se o třtinu dříve nezajímala. 
Madeira je propletená sítí levád, zavlažovacích kanálů přivádějících vodu z pramenů a srážek z vyšších nadmořských výšek ostrova. Kolem levád vedou krásné cesty pro pěší turistiku, tedy ty cesty tam jsou proto, že jsou levády neustále opravovány a udržovány v provozu. Vodu z nich obyvatelé stále využívají jak pro zalévání zahrad tak jako užitkovou v domácnostech. Projeli jsme většinu ostrova. Hlavní město je Funchal, zajímavostí je letiště, které je z části postaveno paliřích v oceánu. Nebylo nic, co by se mi vyloženě nelíbilo :-)  




Tržnice Mercado dos Lavradores

Byli jsme na exkurzi ve vinařství Blandy´s, odkud jsme si domů přivezli několik vzorků Madeiry. Lahodného vína s přidáním brandy z různých odrůd révy s různou dobou zrání v nádherných starých sudech.
Opět, pro mě, novinka, rozdíl mezi portským a madeirou je v tom, že víno madeirské se zahřívá, portské se vyrábí za studena. (tedy doufám, že si to pamatuji správně)
Kousek od tržnice Mercado je ulice Santa Maria, známá pomalovanými dveřmi.
Moc pěkná je madeirská botanická zahrada kousek nad městem
a ještě krásnější je tropická zahrada, která je ještě o něco výš,
od moře se město prudce zvedá, krom uzoučkých silniček vede nahoru i lanovka, na tu jsme, bohužel, neměli čas, musí z ní být nádherný výhled na město i okolí, nástupní stanice je na nábřeží, jede se tedy z 0 m.n.m. a převýšení je 560 m, což je zastávka u tropické zahrady. Třeba někdy příště se nám podaří zažít z lanovky  výhled. :-)

Výlet na Ribeiro Frio, přírodní park v n.v.cca 680-900m.n.m.

Santana, pastevecké domečky


Od původního hlavního města Machico na vyprahlý východ, úplně jiná, velmi suchá část Madeiry Ponta de São Lourenco


Výhled do údolí Jeptišek Curral das Freiras


Fanal nejstarší vavříny a Porto Moniz - skalní jezírka a Cabo Girao útes nad mořem, vyhlídka z výšky 580 m.n.m.


Ostrov Porto Santo, překvapující ukázka toho, co se stane, až nám dojdou zdroje vody :-o, ale je tam nádhlerná 9km dlouhá písečná pláž, skvělé počasí, teplota oceánu byla parádní

A zase ty krásné levády

Túnel das Pocas do Gomes a návrat k hotelu před odletem

   
Madeira mě okouzlila, určitě se tam chci ještě jednou podívat!

Po návratu ze skvělé dovolené jsme si ještě užili sběru hub nedaleko našeho domu a také po pár letech opět Svatováclavskou pouť ve Světlé!

pátek 6. září 2019

Rychlý oběd

Dnes ráno jsem si vyzvedla Aničku z adapťáku, byli odtud asi jen 24km u přehrady v Sedlici. Bylo zbytečné, aby jela ráno do Prahy a já jí tam v poledne naložila a jela s ní zpět sem na víkend.
Jako rychlý oběd si vybrala žemlovku. Měla tu dva sladké rohlíky Bon Matín od Schar
Anička oloupala a nastrouhala jedno jablko, mezitím jsem rozšlehala jedno vejce s kapkou mléka a trošičkou vanilkového cukru, nakrájela rohlíky na klečka, omočila a naskládala do zapékací misky, první vrstva je tvaroh s vejcem a trochou cukru, na tvarohu jsou jablka se skořicí a vrchní vrstva je opět z rohlíků, na každé kolečko rohlíku jsem dala pláteček másla a dala zapéct. Je to rychlé a moc dobré!




Degustace vín

Vinařství Šoman

neděle 25. srpna 2019

Výlet

Protože je Agi po operaci ruky o prázdninách skoro pořád doma, případně v práci, vzala jsem jí na třídenní výlet do Vídně. Našly jsme si hotýlek se snídaní blízko metra, ještě doma objednaly online vstupenky do Albertiny, na místě pak koupily třídenní jízdenku na vídeňskou MHD a nic nám nebránilo si užít tři skvělé dny!
V neděli odpoledne po příjezdu jsme nakoukly na Stephansplatz a Hundertwasserhaus.




V pondělí jsme po snídani vyrazily opět do centra. 
Nejdříve jsme se byly podívat na Karlskirche. 

Pak jsme využily našich zakoupených vstupenek do Albertiny.




Zastavily jsme se u Demela na kávu a dort.


Prošly jsme se Ferstel Passage

Následovala procházka po Hofburgu, jeho zahradách a nádvořích.

Zkontrolovaly jsme Marii  Terezii

a daly si oběd

Poté jsme si zajely odpočinout po náročném dni na Donauinsel


V úterý jsme se vypravily do Schönbrunnu, na jedné z tras metra byla výluka, místo jednoho přestupu jsme měly čtyři :-o







Pak jsme se vrátily do centra a prohlédly si část zvanou Spittelberg

Prošly krásnými dvorky s různými obchůdky z Mariahilfer Strasse do Windmühlgasse


Oběd byl opět v sushi baru

Po náročném dni opět odpočinek na pláži :-)


Počasí jsme měly celé ty dny luxusní, až příliš, přes den bylo 31-34°C a jasno, v noci tedy také dost teplo. Podle chytrého telefonu jsme za tři dny nachodily 42,4 km, 70252 kroků :-o 
a vystoupaly 92 pater. :-)
Středa pak byla ryze komerční, o té se nebudu více zmiňovat :-D